Jaká jsou specifika vztahů s partnery z jiného kulturního prostředí?

Každý vztah je především založený na vzájemné komunikaci. Proto pro mnoho lidí může být přinejmenším výzvou udržovat vztah s osobou, která pochází z jiné kultury. Nejen verbální komunikace, ale i ta neverbální, včetně každodenních zvyklostí a rituálů, mohou v obou partnerech vyvolat řadu nedorozumění. Vždyť mnohdy nás již obyčejné setkání s člověkem z jiné kultury donutí čelit vlastnímu strachu a předsudkům, o kterých jsme možná ani netušili, že je máme. I přesto je ale spousta lidí, kterým vztah s osobou z jiného kulturního prostředí funguje a jsou v něm šťastni. Jakým způsobem se jim to povedlo?

Okamžik, ve kterém se rozhodnete pro vztah s osobou z jiného kulturního prostředí je zároveň okamžikem, kdy se začnete čím dál více dozvídat a učit o světě kolem sebe. Získáte přístup k novým způsobům zábavy. Poznáte nové chutě. Zjistíte, že nejen formální jazyk, ale i jeho skryté významy a specifika jsou kulturu od kultury odlišné. V určitém ohledu ve vztahu s osobou z odlišného kulturního prostředí i vy získáte novou osobní historii a příslušnost k oné kulturní skupině. Někteří lidé dokonce uvádějí, že lidé spolu se schopností nového náhledu a porozumění nové kultuře prohloubí svou schopnost vcítit se do ostatních lidí obecně. Tím pádem to, co se naučíme ve vztahu s osobou jiného kulturního prostředí, můžeme uplatnit téměř kdekoli.

Ovšem tak jako v kterémkoli vztahu, se mohou i v tom mezikulturním objevit jisté zádrhele. Proto udržet si takový vztah vyžaduje notnou dávku motivace. Obecně je mnohem snazší vybudovat si vztah s osobou, která sdílí stejné hodnoty, sociální pravidla a zvyklosti. Mezikulturní vztahy jsou tak charakterizovány rozdíly – právě v oněch hodnotách, vnímání okolního světa a způsoby komunikace. Někteří lidé také musejí zápasit se stereotypy, které si dosud neuvědomovali, a proto může být náročné jim vůbec porozumět, natož se s nimi vypořádat. Během vztahu s osobou z jiného kulturního prostředí také lidé nezřídka pociťují úzkost spojenou s nejistotou, jak s takovým člověkem jednat. Proč ale vlastně takové pocity a situace ve vztazích s osobou z jiného kulturního prostředí lidé zažívají? Tento jev by mohl objasnit pojem etnocentrismus. Ve zkratce jej lze vysvětlit jako tendenci lidí z určité kultury vnímat své vlastní hodnoty, přesvědčení a chování jako normu, což vyvolává pocit, že jiné kultury by se měly této normě přizpůsobit. Proto je potřeba své myšleny a jednání druhému člověku vysvětlovat a hovořit o jejich významu.

Možná se ptáte, jak je možné, že se vůbec lidé z rozdílného kulturního prostředí mohou dát takzvaně dohromady? Vždyť jak se říká: Vrána k vráně sedá“ a i výzkumy dokazují, že atraktivnější nám připadají lidé, kteří jsou nám podobní. Vysvětlení může nabízet efekt blízkosti – kdy vnímáme jako atraktivní osoby, s nimiž přicházíme často do kontaktu. Dalším důvodem může být také reciprocita – jsme přitahováni lidmi, kterým sami připadáme atraktivní a vnímáme, že péče a láska, kterou bychom jim nabídli bude oplacena. Ovšem jsou to jen jedna možná teoretická vysvětlení. Realita ukazuje, že všichni lidé, a i jejich vzájemné vztahy, jsou specifické.

Když už ale takový vztah vznikl, přichází na řadu snaha o jeho udržení. Lidé, kterým se daří mít pevný a kvalitní vztah, ať už je jakékoli povahy, se shodují, že cílem k úspěchu je neustálá práce na něm. Ať už se jedná o snahu empaticky se do druhého vcítit nebo otevřeně mluvit o plánech, společných výzvách nebo případných problémech. Ačkoli v mezikulturních vztazích hrozí, že může dojít k záměně jednoho významu za druhý nebo k nepochopení, komunikací, a hlavně ochotou komunikovat se dají i tyto potíže překonat.