O nejčastějších problémech dětí ve škole

Pro dítě i rodiče představuje nástup do školy zásadní změnu dosavadních zvyklostí. Když jdou věci jako na drátkách, považujeme to za normální. Když jdou trochu více ztuha, napneme všechny síly, abychom svým potomkům pomohli překonat nesnadné období. Ale co když nastanou problémy a potíže, které jen tak lehce překonat nejdou?

Co jsou školní potíže?

Jednoduše řečeno – potíže související se školou. Jenže to by bylo až příliš jednoduché…

Projevuje se zde více faktorů:

• Dítě samotné – jeho schopnosti, tělesná konstituce, inteligence, emoční nastavení, temperament, odolnost vůči stresu.
• Prostředí a rodina, do které se dítě narodilo a ve které vyrůstá, také jazyk, ve kterém na něj okolí mluví, hodnotový žebříček, který rodina vyznává.
• Škola sama a učitelé – s nimi tráví dítě mnoho času a jejich postoje a hodnocení jsou velice důležité. Učitelé určují, který žák je problémový, a od nich se také očekává, že budou problémy řešit.

Školní potíže dětí jsou navzájem provázané a často se podmiňují, řetězí a působí v nevítané spolupráci. V každém věkovém období se stejný problém může projevovat jinak a dítě, škola i rodina řeší jiné problémy.

Když se dítě špatně učí

Problémy se školní neúspěšností jsou nejčastěji řešeny v začátcích školní docházky. V tomto období rodiče dítě víc kontrolují a více spolupracují se školou na řešení problému.

Na druhém stupni základní školy se již předpokládá, že dítě základní školní dovednosti ovládá, a není-li tomu tak, problémy s učením jsou již řešitelné hůře a častěji se snoubí s problematickým chováním.

Příčin, proč je dítě neúspěšné v učení, může být víc:

• Odchylka v úrovni inteligence
  Někdy dítě na vyšší výkony zkrátka nemá. Je důležitá dobrá diagnostika, aby se za nedostatek rozumových schopností nezaměnilo pouze nepodnětné prostředí, v němž dítě žije. Problémy se školní neúspěšností mohou mít ale i děti nadprůměrně nadané. Zde bývá problémem spíše jejich nestandardní chování a komunikace.

Jak se k tomu postavit? Především nemít nereálná očekávání. Svěřit se odborníkům a dobře uvážit, co ještě dítě zvládne a co už ne.

• Specifické poruchy učení
  Znemožňují dítěti získat základní dovednosti, bez kterých se ve škole neobejde. Jde o známou dyslexii (specifická porucha čtení), dysgrafii a dysortografii (specifická porucha psaní a pravopisu) a dyskalkulii (specifická porucha počítání). Jsou i další podobné poruchy, například  dysmúzie (porucha hudebních schopností) či dyspraxie (specifická porucha motorických funkcí).

Jak se k tomu postavit? Vyloučit poruchy zraku či sluchu nebo jiné postižení, případně vliv nepodnětného prostředí. Využít lze i individuální vyučovací plán. Ten ale neznamená neznámkování či osvobození dítěte od učení. Znamená naopak více práce pro školu i rodinu – jde o to, naučit dítě speciálními metodami to samé co děti ostatní.

• Porucha pozornosti a hyperaktivita
  Jsou to známé zkratky ADD, ADHD a ADD/ADHD. Lze je poznat již od věku šesti sedmi let. Méně známá je porucha hypoaktivity, kdy se dítě jeví jakoby „zpomalené“ a k dosažení stejného výsledku potřebuje nepoměrně více času než průměrný žák. Nebezpečí těchto poruch spočívá v tom, že hyperaktivní děti mohou být považovány za zlobivé, hypoaktivní zase za líné.

Jak se k tomu postavit? Základem je opět diagnostika a následná systematická práce s dítětem podle doporučení odborníků. A hodně lásky a pochopení.

• Vývojově podmíněné změny
  Projevují se na počátku školní docházky jako školní nezralost a v době dospívání nejčastěji jako problémy s impulsivitou a sebeovládáním, motivací, změnou vztahu k autoritě a postoje ke škole vůbec. Tyto problémy mají naštěstí často jen přechodný charakter.

Jak se k tomu postavit? U malých dětí dobře zvážit, zda jsou pro školu zralé, či nikoliv (škodlivý může ale být i zbytečný odklad), u starších přinejmenším projevit pochopení a trpělivost.

• Nedostatek motivace a negativní postoj ke škole
  Jde o faktor, u kterého hraje významnou roli okolí dítěte a rodina (hodnoty, očekávání) i osobnost dítěte (např. nízké sebevědomí). Nedostatek motivace může být jak příčinou, tak důsledkem špatných studijních výsledků. Velkou roli hraje i vzájemný vztah konkrétního žáka a učitele. A také věk dítěte.

Jak se k tomu postavit? Dobré je přinejmenším snažit se navázat spolupráci školy s rodinou a dítě podporovat, pokud projevuje snahu. Přípravu do školy je vhodné rozhodně nepodcenit a výběr školy zvažovat s předstihem jednoho roku společně s dítětem (naslouchat jeho přáním).

Když se dítě špatně chová

Problémy s chováním ve škole jsou nejčastěji řešeny ve starším školním věku. Problémy s chováním nastávají tehdy, pokud dítě porušuje sociální normy a očekávání okolí přiměřená jeho věku. A když se takové chování opakuje, můžeme od zhruba deseti let věku mluvit dokonce o poruchách chování.

Typické problémy s chováním u mladších dětí

Předškoláci mohou lhát, chovat se vztekle či negativisticky a již nyní se mohou objevit sklony k agresivitě. Ve věku zhruba do devíti let se může vyskytnout i takzvaná „porucha typu opozičního vzdoru“ – děti jsou afektivní, negativistické a odmítavé ve vztahu k autoritě, mají sníženou frustrační toleranci, jsou obtížně ovladatelné. Opoziční vzdor může souviset se syndromem hyperaktivity.

Typické problémy s chováním u starších dětí

V tomto věku se děti snaží vyhovět očekávání vrstevnické skupiny a získat tak v ní dobré postavení. Škála potíží s chováním je nyní široká: nerespektování školního řádu, záškoláctví, nevhodné, až agresivní chování ke spolužákům, provokování učitele, ničení věcí ve škole, dokonce i krádeže či násilí. Potěšujícím faktem může být to, že problémy s chováním v období adolescence mají mnohdy pouze dočasný charakter.

Jaká je vnitřní motivace dětí s problémovým chováním?

Jde například o zahánění nudy, potřebu úniku z tíživé situace („volání o pomoc“), potřebu uznání a seberealizace, snahu získat výhodu i na úkor ostatních.

Důsledky a řešení problémů s chováním

Důsledky problémů s chováním jsou závažné pro okolí i pro dítě samo. Těžko navazuje přátelství, neudrží si kamarády, špatně se učí, má problémy se sebevědomím. Je ohrožena jeho budoucnost. Selhává stále více a nedovede situaci řešit jinak než dalším problematickým chováním. Zde je obzvlášť důležitá prevence a diagnostika včetně odkrytí motivů problémového chování, spolupráce s rodinou a s odborníky. Pokud dochází i ke konfliktům s učitelem, není nutné, aby se týž učitel snažil problém napravit. Je výhodnější využít pomoci kolegů či školního poradenského centra. V některých případech je vhodná i spolupráce s dětským psychiatrem.