Děti jsou odolnější, než se zdá

Traumata z dětství si lidé často přenesou do dospělosti a ty pak ovlivňují jejich psychický vývoj i pozdější partnerské vztahy. Není ovšem pravidlem, že každý stresující zážitek, který děti potká je odsoudí k návštěvě psychoterapeuta a nevyhnutelné psychické poruše.

Děti jsou sice křehká stvoření, jejich psychika je ovšem mnohdy odolnější, než se zdá, a to především proto, že jim nedochází význam a následky všech událostí, které je potkávají. Sladká nevědomost tak chrání jejich duševní rovnováhu a dospělé občas nechává oněmělé údivem.

Přirozený instinkt nám velí chránit děti před informacemi a pohledy, jež by jejich psychiku mohly poznamenat a vzbudit strach i nechtěné otázky o fungování „dospěláckých“ věcí vládnoucích světu. Snažíme se zcela oprávněně děti vychovávat v izolaci od špatných vlivů a negativních zkušeností. V dospělosti si jich přece ještě užijí dost. Rodiče jsou přesto často zodpovědní za traumata, která jejich děti postihnou. Nejčastějším z nich jsou kromě tragických událostí také zkušenosti s rozchodem rodičů nebo ztrátou jednoho z nich následkem úmrtí. Koncept smrti děti nedokáží pochopit do věku 5-6 let. Dnes jej však vnímají mnohem dříve než před několika dekádami.

Tabu v dětském světě

Důvodem je všudypřítomnost koloběhu života a větší informovanost dětí skrze televizi, počítačové hry a rozhovory kolem nich. Nejhorším, co pro citový vývoj svého dítěte můžete udělat, je odbýt jej větou:“že je na to ještě příliš malý, zatím by tomu nerozuměl a na to má ještě čas“. V době, kdy se začnou děti ptát, je dobré jim přiměřenou formou věci začít vysvětlovat.

Je nutné s nimi o smrti a ztrátě hovořit postupně a snažit se jim vše rozumně vysvětlit. Spoléhat se na fakta a logickými vztahy mezi věcmi a událostmi, zahrnout do sdělení příčiny i následky, ale nezabíhat do emocionálních rozměrů. Pokud si dospělý dokáže zachovat klidnou tvář a nepřebije informační sdělení svými subjektivními názory a pocity, pak jsou děti schopny informace přijmout, zvážit a postupem času zpracovat. Berou je jako danou věc, kterou se snaží pochopit, ale nekomplikují si ji zvažováním toho, jak by se měli cítit. A právě to je první krok, kterým lze předejít traumatu. Nejhorší, co mohou dospělí pro děti udělat je zahltit je dojmy a pocity. Jakmile se oni sami utápí v žalu a emocích, jejich zoufalství a zmatenost nakazí i dětskou mysl.

Chráníme dětskou mysl nebo svoji zbabělost

Pravidelně se rodiče vymlouvají s čekáním na rozvod nebo jeho úporným řešením a rozpitváváním každého detailu ve jménu toho, co je nejlepší pro dítě. Pravdou je, že dítě se dokáže s rozvodem vypořádat v mnoha případech snadněji než samotní partneři. Jde jen o tom, jak moc se dítě stane svědkem vašich hádek, výčitek a jak moc se cítí za rozvod zodpovědné. Partnerské důvody k rozvodu nejsou to, co by mělo dítě slyšet. Pro děti je důležité, k jaké dojde změně a jak to zasáhne do jeho života. Fakta. Nikoli obviňování a svalování viny. Průzkumy ukázaly, že děti jsou v krátkodobém horizontu schopni se z rozvodu i ztráty rodiče úmrtím schopni zotavit bez trvalých psychických následků. Pokud ovšem je taková událost obalená kokonem negativních emocí a brečících a křičících rodičů, pak se v dlouhodobém časovém horizontu stane důvodem k dysfunkčním partnerským a rodinným vztahům v dospělosti.